Milí čtenáři a ostatní Polančané, přátelé, kamarádi!

Prožíváme zvláštní dobu, něco neznámého je ve vzduchu, zvykáme si na nošení roušky na obličeji a na to, že se tak často nevidíme. Dědina je nezvykle prázdná, tichá, ani zvony nesvolávají lidi na mši svatou, jen odbíjí hodinu za hodinou.

Trávíme víc času s dětmi, s partnery, omezili jsme nákupy mnohdy zbytečností, momentálně se asi všichni soustředíme na starost o sebe, o rodinu, o národ, o svět...

Hodně mi tato domácí "karanténa" připomíná Štědrý den, který bývá znamením klidu, prázdnějších silnic, lidí, kteří si přejí zdraví, pohodu, lásku, radost ze života. Také se náhodou (?) čas šíření viru shoduje s časem půstu před Velikonocemi. Kupujeme chléb, trochu masa, léky a - stačí nám to. Nákupní košík nám také stačí malý, a kupodivu se nepotřebujeme prohánět po velkých supermarketech. 

Možná se tohle všechno děje náhodou, možná záměrně. Možná přišel čas zpomalit uspěchanou dobu. Vnímejme v tomto neplánovaném ztišení s pokorou přírodu - příchod jara, cvrlikání ptáčků, pučení zelených listků a ostatních obyčejných krás... a zas bude nádherně na světě.

„Tancuj, jako kdyby tě nikdo neviděl. Zpívej, jako kdyby tě nikdo neslyšel. Miluj, jako kdyby to nemělo bolet. Žij, jako kdyby nebylo zítřka.“ —  Ashley Purdy, americký hudebník