Akce knihovny

Kniha od Romany Suché:  Hravé básničky pro kluky a holčičky

Celkem 17 maminek s dětmi společně komunikovalo pomocí ručiček a nožiček, tak zvaným znakováním. Tak jsme třeba vařili polívčičku, předváděli jak děda řezal kládu, jak klokan lechtal opičku, stavěli se zvířátky velkou věž, znázorňovali déšť a deštník nebo se děti pochválily, že jsou šikulové a umí samy jíst a pít. No posuďte.

Už umím pít z hrníčku, čaj, mléko i vodičku.

Lžičkou už jím pěkně sám, velkou radost z toho mám. Vždycky si moc pochutnám.

Nebo:

Maminka nám na svačinku usmažila palačinku.

Namažu ji tvarohem, kousíček si taky vem.

Jen ochutnej - je to mňamka,

takhle vaří jenom mamka!

Krásné počasí nám přálo při dnešní procházce Valašskou Polankou. Maminky získaly informace o historii objektů - školy, obchody, hospody, kovárny, mosty aj., děti zajímaly kachničky u potoka, zpívající neviditelní ptáčci, letadlo a káňata na obloze, pejsek za plotem a jedinečná možnost pohladit si želvu.

Trasa:

v 9:30h od knihovny Kozinú k Šimarom (čp 35 a 36, kdysi mlýn), přes Parkitect (kdysi JZD s kravínem), přes silnici u Veřečného (čp 140, kdysi Žáků mlýn), závodím k obecnímu úřadu, povídání o historii domů (čp 165, kdysi lékaři) a novém dělení objektu (čp 378,  kdysi obchod textilem TEP, obřadní místnost, pošta, výkup mléka, řeznictví aj.) a čp 379 (kdysi dílny JZD). Vzpomínka na místní školy, obchody u Růžičků (čp 54), u Srbů (čp 115), kovárny (čp 52, 115 a 194), hospody (čp 8 u Žalůdků, čp 204 pod nádražím - původně stavěná jako tělocvična jednoty OREL) a další. Zajímavý fotografický materiál o chalupách a objektech v Polance najdete v knihovně, případně na obecním úřadě.

Já, knihovnice, jsem byla aktivní hráčkou amatérského fotbalového klubu Vsacan Team, proto si dovolím vzpomínku na tato léta zmínit v této knihovnické "kronice".

Na akci se sešlo pár bývalých hráček s trenérem, na poháry a fotky se přišli podívat fanoušci a muži, kteří s námi hrávali ve smíšeném týmu v Lačnově. Písemný materiál k tomuto tématu mohou zájemci najít v obecní knihovně.

Čtení o českých velikonočních tracicích, ale také zvyklostech jinde ve světě.

Osmáci si vyslechli moji volbu školy, životní cestu k zaměstnání, co mne v tom ovlivňovalo. Také čtení z ručně psané knihy Mgr. Sousedíkové, jak vzpomíná na svou houževnatost a umíněnost stát se učitelkou už od dětství, jít za svým cílem. Časopis Patriot jsem využila k ukázkám osobností ve Zlínském kraji, jejich cestě za studiem a povoláním.

Žáci si v dotazníku vypsali svoje schopnosti, zkušenosti s prací, povolání rodičů a prarodičů. A také zda už vědí kam po devítce... (z dotazníků to momentálně ví asi jedna třetina).

Moc hezké a poučné povídání o stravě, péči o dětské zoubky od MDDr. Silive ŠŤastné. Děkujeme!

Paní zubařka MDDr. Silvie Šťastná přijala moje pozvání do knihovny ve Valašské Polance, kde se teď pravidelně měsíčně schází maminky s batolaty. Určím vždy nějaké téma, minule to byla hudba, dnes péče o dětské zoubky. Přestože se několik maminek omlouvalo kvůli nemoci dětí, byla jsem překvapená, když jsem napočítala 13 maminek a 15 dětí.

Co se má či nemá správně dělat při ústní hygieně, ví každý. Přesto paní zubařka maminkám řekla pár důležitých doporučení – na zoubky není dobré slazené pití, nepřetržité mlsání sladkostí (raději po obědě jednorázově, ne každou chvíli), nenutit malé děti, aby si čistily zoubky jen v koupelně, ale třeba při poslouchání pohádky vleže, na kartáčku trošku pasty nebo jen vodu. Dodržovat ranní rituál čištění s nějakou tolerancí, ale večerní ústní hygienu opravdu udělat poctivě. Vydržet období vzdoru u dítěte, když si zuby nechce čistit, nepolevit ve vysvětlování, že se to prostě musí. Je lépe, když na děti doma vytrvale působí rodiče, než pak řešit různé situace v ordinaci lékaře.

Kartáček nepoužívat prstový, je jedno jakou velikost, vhodný je i jednosvazkový. Z elektrických kartáčků nedoporučuje paní zubařka kartáček rotační, ale sonický. Důležitost klást už u malých dětí na čištění mezizubními kartáčky, drobné krvácení není na závadu. U dětí se velmi těžko léčí právě kaz mezi zuby. Zvláště pozor na oteklý obličej, dítě může být i v ohrožení života. Může totiž mít zánět až v kosti, je lépe dočasný zub po konzultaci s lékařem raději nechat vytrhnout.

Maminky měly spoustu otázek, řeč byla o kojení, nočním mimořádném jídle dítěte apod. „A co dudlík?“ Dudlík údajně nedeformuje dočasný chrup, ale zato pozor na cucání palce, to už by bylo horší.

Děkuji paní zubařce za velmi poučné povídání, maminky byly nadšené a batolata? Při povídání paní zubařky ne že nezlobily, ale tiše si hrály s leporely či hračkami, a s kartáčkem či zubní pastou na závěr besedy pěkně „zapózovaly na společné fotce“.

Čistím zoubky řízy, řízy, Ať jsou bílé jako břízy. Vlevo, vpravo, vpředu, vzadu, Horní a pak spodní řadu. Ať jsou bílé jako sníh, Ať má každý radost z nich.

Pozvala jsem hosta - paní učitelku ze ZUŠ Vsetín, pracoviště Valašská Polanka, paní Zdeňku Machačovou. 

Po uvítacím rituálu (říkadlo a jednoduché pohyby ručiček a nožiček) paní učitelka ukázala maminkám a batolatům zobcovou flétnu a jednoduché hudební pomůcky ze dřeva. Pomocí jejich zvuků a rytmů povídala dětem o ptáčkovi v lese a vysvětlila maminkám přechod ZVUKU na TÓN V HUDBĚ. Já jsem vytahovala postupně z kouzelné krabice rytmické nářadí - rolničky, vajíčka, triangl, dřívka, činelky, rumba koule aj., které jsem rozdala dětem, aby předvedly své umění při písničce. Nakonec z krabice vykoukla knížka "OD HOUSLIČEK PO BUBEN", ze které jsme si přečetli básničky o hudebních nástrojích.

Pak jsme dali dohromady kapelu - Zdeňka hrála na flétnu a já přidala druhý hlas na housle. Dětem se písničky zalíbily, chtěly ještě a ještě, a už se ani neostýchaly tančit a vrtět se do rytmu. A když jsem pár tónů vyťukala na elektrickém piánu, tak se k němu hned všichni seběhli, a všemi prstíky rozezvučeli piáno i s doprovodnými rytmy, které vyloudil na špičkách stojící Honzíček stisknutím tlačítek umístěných až nad klávesami.

9:45h 12 dětí a Mgr. Blažková

Vybrat tři nejlepší z každé věkové kategorie (1-3 tř, 4-5 tř, 6-7 tř, 8-9 tř) a posunout je do okresního kola mi dá vždycky zabrat! Nejdříve musím pročíst všechny práce, v tomto ročníku jich bylo 36. Ještě se dělí na komiks, poezii a prózu. Pak třídím na vynikající a výborné, jenže stále jich je víc jak tři pro danou věkovou kategorii! Tak znovu čtu, dělám si poznámky, vyřazuji (nerada) a zase čtu, a zase vyřazuji. Fakt jich nemůže postoupit víc jak tři z kategorie...

Těm co nepostoupili moc děkuji za účast a posílám sladkou cenu útěchy po paní učitelce.

A všem 12ti postupujícím hodně štěstí v dalších kolech soutěže! 

Příběhy byly poutavé, vyskytovala se tam historie, láska k literatuře, vzpomínka na předky z rodokmenu. Prostě fantazie o zaprášených knihách z půdy skrývající tajemství pracovala na plné obrátky.