Akce knihovny

Dnešní čtení nebylo o kácení máje, jak by se vzhledem k datu nabízelo.

1/ Malý princ aj Malučký princ - zjistili jsme, že společné čtení a zamyšlení nad knihou je výborná věc

2/ Jan Černohlávek - O cikánech (jak žili v minulosti kočovným životem). Podle chování byli rozdělení na skupiny a podle toho také buď chodili nebo nechodili do školy v obcích, kde zrovna měli na noc rozložené své "mobilní" obydlí.

3/ Sborník "Naše Valašsko" - dnes čtení od Dušanu Jurkovičovi, jak v něm zrálo nadání a cit pro stavitelskou činnost. Jeho stavby jsou známé jak na Slovensku, kde se narodil, tak v Polsku a u nás na Moravě a v Čechách. 

Dnes jsme popisovali rodinné fotky rodu Mikušků s paní Miladou Baranovou, poznávali místa, kde byly fotky vyfoceny. Dalo to práci, ale krabice fotek byla roztříděna a popsána tak, aby současná generace rodu poznala z popisků, o které předky jde. A bylo to hlavně vzpomínání na dětství na rodném Parhúně.

Dnes jsme se sešly ve stacionáři na návštěvě hned dvě - paní Anna Lukášová dělala domácí nudle - a já při tom četla. Co jsem vybrala dnes?

Poté, co navštívila naši obec na základě pozvání k besedě 26.1.2023 Mgr. Jiřina Sousedíková, poté, co jsem ji osobně navštívila doma, a poté, co jsem přečetla osm jejích básnických sbírek, nemohla jsem se nepodělit se svými pocity ze čtení a musela s někým sdílet obdiv k umění autorky. Ona totiž dokáže mistrně a detailně vyjádřit slovem to, na co vzpomíná, co vidí, co cítí. Párkrát jsem musela čtení přerušit, protože mne slzy nepustily dál - a nebyla jsem na to sama. Jedna z přítomných pečovatelek na tom byla stejně jako já. Je to její bývalá žačka a paní Sousedíkovou moc dobře zná. Příhodné bylo i čtení z Pamětí 1 se vzpomínkami na bezstrarostné dětství, na jarní hříčky dětí kolem potůčku v Huslenkách, nebo (opět detailní popis domácí činnosti) vzpomínka na stloukání másla v máselnici. Někdy příště nahlédneme do knihy o vsetínském vynálezci Josefu Sousedíkovi, který byl bratrem dědečka autorčina manžela.

Plná knihovna návštěvníků s napětím čekala, co se bude dít. Už dávno totiž ve mně uzrál po přečtení tří knížek o žítkovských bohyních nápad natočit scénku „Maruška z Polanky u bohyně na Žítkové“, a to vzhledem k tomu, že můj švagr je rodák ze Žítkové, kde jsem i já trávila s jeho nejmladší sestrou nejedny prázdniny. Scénku jsme natočili už vloni v únoru, a to v Polance v chalupě čp. 59 u Mikušků. Před samotným promítnutím scénky jsem ještě pustila krátký film z roku 1988 o těžkém životě lidí z kopanic včetně záběru na švagrovu rodnou chalupu a postavu jeho otce, a také prezentovala moji přípravu ke zpracování scénáře, zkoušek a zážitky z natáčení. Scénka se asi líbila, protože zazněl obrovský potlesk, který patřil hercům - švagrovi a mé sestře. Já děkuji touto cestou nejen jim, ale také „skrytému kameramanovi“ a Mikuškům za poskytnutí chalupy k natáčení. 

Švagr zodpověděl dotazy, a také připomenu, že svým rodištěm už provedl v minulosti i své milé sousedy z ulice. Závěrem bylo prohlédnutí fotek z roku 2013, kdy nás jelo na Žítkovou na kolech asi osm lidí z Polanky a přespalo dvě noci v jeho rodné chalupě, abychom navštívili okolní turistická nádherná místa.  

Paní učitelka a šest dětí si prohlédly knihovnu, pustila jsem jim videomapu obce Valašská Polanka, odpověděla na dotazy ohledně registrace, výpůjční doby či dotazy na hledanou knihu. Ani klávesy nezůstaly bez povšimnutí. Jeden z hochů vypůjčil knihy - sobě pět, bráškovi jednu a také jednu babičce! Paráda!

Co dělat o prázdninách, když jako naschvál odtál led a sníh, který minulý týden tak krásně držel? 

Tak jsem pozvala přes Facebook děti do knihovny na tvoření srdíček. Přišli dva sourozenci. Milovníci sněhu možná sjížděli Alpy, nebo lyžovali v Lužné, kde si sníh pořadatelé uměle vytvořili. I tak jsme v knihovně prožili hezkou hodinku při povídání, navlékání korálků, spojování Šmoulíků a sledování naučného filmu o lidském těle. 

Milé a krásné… Více jak dvouhodinové popovídání s jedenadevadesátiletou Mgr. Jiřinou Sousedíkovou se uskutečnilo v zasedačce kulturního domu v naší obci 26. ledna 2023.

Tato vzácná osobnost valašského folkloru a bývalá učitelka s výbornou pamětí otevřeně zveřejnila ve svých čtyřech knihách Pamětí (450 stran ručně psaného textu!) radostný i těžký život na hospodářství v dětství na Huslenkách a svůj pozdější plodný život po boku svého neméně vzácného manžela Radomíra. Své Paměti začala psát spontánně až po jeho smrti a po svém těžkém onemocnění, což jí pomohlo vrátit se znovu do života. Vnučka ji doporučila, aby své zápisy zveřejnila ve formě knih – a podařilo se. A poté ještě ve verších vypsala do osmi básnických sbírek všechny pocity spojené se ztrátou manžela a se svým onemocněním – žal, pocit beznaděje, ale poté naději vše překonat a žít dál. 

Mezi návštěvníky besedy nechyběli mnozí bývalí žáci paní Sousedíkové, a to i hned dvě generace z jedné rodiny - 81letá Mařenka s 55letou dcerou Maruškou, protože paní Sousedíková působila ve škole v Polance dvakrát, jednou v letech 1951-1956 a podruhé 1976-1981. Podrobnosti o působení v naší škole najdete ve třetím díle Pamětí. A my jsme si z něj vyslechli přímo autorkou přečtenou ukázku o začátku učitelování v Polance, pak jednu báseň a také s úžasem vyslechli nádherným pevným hlasem zazpívanou autorčinu oblíbenou písničku Rozmarýnek, rozmarýn. Na oplátku jsme na závěr besedy zazpívali my Polanskou hymnu „My Valaši“.

Všech 12 knih najdete v naší knihovně. Kdo má rád náš valašský kraj, popis tradic či různých domácích hospodářských činností, a hluboké myšlenky o smyslu života, neváhejte tyto knihy přečíst.

                                                               Fotky zde

Za slunečného počasí jsem ve 14h v pátek před Silvestrem s napětím očekávala, kdo z občanů přijde na nenáročnou procházku. Dopadlo to velmi dobře, bylo nás deset. Moje sestra (bývalá signalistka a výpravčí) a její manžel (bývalý výpravčí) měli pro nás spoustu zajímavostí, vzpomínek a zážitků na náročnou profesi železničářů. Podívali jsme se do kanceláře výpračího, během našeho pobytu na nádraží projelo asi pět vlaků, vyslechli jsme si dokonce při odchodu z nádražního rozhlasu přání do nového roku. Ve vzpomínání jsme pokračovali v hospůdce Pod nádražím při fotografiích a občerstvení.