Akce knihovny

doplním

Dnešní téma - léto.

Vzpoměli jsme smutné výročí popravy spisovatele Vladislava Vančury během heydrichiády. Začal studovat práva, ale přestoupil na lékařskou fakultu. Po jejím absolvování se oženil s lékařkou, ale po osmi letech praxe se začal naplno věnovat literární činnosti. Napsal 52 knih, mezi nimi román Rozmarné léto, které zfilmoval Jiří Menzel.

Naše oblíbené Slovácko sa súdí aj nesúdí dnes bylo o trestu za kradení "střešní". Opět jsme si protřásli bránice.

Kniha Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách - část LÉTO od Karla Plicky a Františka Volfa, je nádherně ilustrovaná. Vybírala jsem náhodné verše, pranostiky, hádanky a rozpočitadla z Čech, Moravy i Valašska. Zazpívali jsme si pár dožínkových písní i halekačky.

Přinesla jsem také historické dokumety - Vysvědčení propouštěcí a Školní zprávy z let 1910-1950, kdy řediteli školy ve Valašské Polance byli Reiner Pěnička, Jan Hronek a Václav Misárek. Stupnice známek od 1 do 5 např. v letech 1910 až 1915 byla následující:

Mravy - chvalitebné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné, nezákonné

Pilnost - vytrvalá, náležitá, dostatečná, nestálá, nepatrná

Prospěch - velmi dobrý, dobrý, dostatečný, sotva dostatečný, nedostatečný

Vnější úprava písemných prací - velmi úhledná, úhledná, méně úhledná, neúhledná, nedbalá

Po besedě o Valašsku s pátú třídú sa s paní učitelkú dohodlo, že aj čtvrťáci a třeťáci na také povídání dójdú (třeťáci to nakonec odvolali že nestíhajú, majú jakýchsi akcí, tož nevadí).

Na dnešní besedě sme zaséj povídali o fšeckém možném na Valachoch, ale vjecéj sem děckom spívala - třeba halekačku "Za hory, horečky, zašly ně ovečky", z dožínkovéj "Lúka zelená" sloku "Pávovo pérko, až na raménko, neplač cérko, nenaříkaj moja galánko" a iné pjesničky. No, ogaři ňa úpně dostali v momentě, gdy byla řeč o bačovi a zaspívali sami "Ovečky zaběhnuté" od Jarky Šulákovéj. Až sa ně husí koža udělala, fakt ňa to dojalo... Potem sem oblékla fjertoch a předvédla tanec "valaská točená". Napřeď sem přizvala k sobě do páru jednu cérečku na společné víření na místě kolem společnéj ose, a potem ogárka, kerý při mojém otáčání na místě vyjadřovál svůj taneční projev poskokama a tleskáním. Oba to zvládli na jedničku! Iné dvě děcka okoštovaly zamúřaočky sušenú trnku a podla chuti mjely poznať, co zedly. A ostatní zaséj podla slovních indicií poznávali, co to enem ti dvá jedli.

Tož - sú to šikovní Valaši a snáď zachovajú šecko, o čem byla řeč...

Jedenáct děcek s paní učitelkú Hajdovú navštívilo místo školní hodiny vlastivědy našu obecní knihovnu. Téma besedy bylo VALAŠSKO.

Co to je Valašsko? Gde to Valašsko je? Co je proňho typické a inde v Česku to néni? Tyto otázky sem položila úvodem žákom a povídala potem podla vytvořené prezentace o šeckém možném. Ke každému listu prezentace sem měla knížku, z keré sem buď přečetla úryvek lebo ukázala obsah s obrázkama. Řeč byla o folkloru, tradicách, pasekách, salašoch, ovečkách, o Jarmile Šulákové, Národopisné výstavě v Praze L.P. 1895, o skanzenu v Rožnově, zhřívanici, povidlách, zbojníkoch a portášoch, o cimbále a fujarce, o bruncleku, fjertochu aj kotulce - zkrátka o šeckém, na co sú Valašsi hrdí a na co sa nesmí nigdá zapomjeť...

I s touto "osmičkou" jsme společně prošli mé putováním životem. Besedu jsem zpestřila návodem UDĚLEJ SI TEST: Jaká práce pro Tebe bude ta pravá? Žáci vyplnili dotazníky Kam po devítce, kde se zamysleli nad svými schopnostmi, zkušenostmi a představami, a také jakou profesi mají jejich rodiče a prarodiče.
Z dotazníků jsem vyčetla, že polovina třídy už teď ví kam se po základce ubírat. Hodně štěstí při výběru školy, což budou tito dospívající žáci řešit už za rok.

Projít v přírodě křížovou cestu od polanského kostela sv. Jana Křtitele po vysílač na Suláčově jsem plánovala projít s vnukama podle počasí. Sobota 25. března sice měla v předpovědi přeháňky, přesto jsme se s vnuky dopoledne rozhodli, že vyrazíme ve 12:45h. Na Facebook jsem napsala, že se může kdokoliv přidat, nicméně šli jsme sami. Kamínek z košíku u kostela a křížek doma vyrobený jsme nesli kolem čtrnácti zastavení, které připravily maminky a děti z farnosti. Cesta vedla z Vápenek nad hřbitov až k vysílači. Přečetla jsem dětem jednoduché modlitby a vysvětlila obrázky připevněné na stromech. V cíli u vysílače jsme na kamínek napsali či nakreslili vzkaz, a za mírného deštíku v pláštěnkách scházeli směrem k benzínce, kde na kluky čekala s autem maminka, aby navštívili prababičku. 

Moje premiéra komunikovat s žáky osmé třídy...Na setkání jsem se důkladně připravovala. Podle osnovy jsem naplánovala věci k tématu - nachystala dotazník sebepoznání, připravila leták "Deset kroků před rozhodováním" a vytvořila zápis svojí vlastní cesty životem.