Prožíváme zvláštní dobu, něco neznámého je ve vzduchu, zvykáme si na nošení roušky na obličeji a na to, že se tak často nevidíme. Dědina je nezvykle prázdná, tichá, ani zvony nesvolávají lidi na mši svatou, jen odbíjí hodinu za hodinou.
Trávíme víc času s dětmi, s partnery, omezili jsme nákupy mnohdy zbytečností, momentálně se asi všichni soustředíme na starost o sebe, o rodinu, o národ, o svět...
